Přestože většina vyhlášených pátrání má v těchto případech šťastný konec, bohužel ne vždy tomu tak bývá. Ministerstvo vnitra proto přišlo v roce 2009 s projektem "Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech", který má pátrání v těchto případech usnadnit.
Mechanismus, který je známější spíše pod zkráceným názvem "Dítě v ohrožení" má nastavena jasná kritéria pro své využití. Je určen zejména pro děti mladší 15 let, které se pravděpodobně nachází v ohrožení života nebo zdraví a není aktivován v případech útěků nebo je-li dítě hledáno v souvislosti s jeho trestnou činností.
Od svého vzniku byl mechanismus využit více než stokrát, z toho minulý rok v 16 případech. Letos jeho prostřednictvím požádali policisté veřejnost o pomoc čtyřikrát a vždy s dobrým koncem.
Zapojení veřejnosti
V okamžiku, kdy je policii nahlášeno pohřešování dítěte, jde bezesporu o čas a významnou roli může sehrát každá minuta, ne-li sekunda. První chvíle, kdy se pátrání rozjíždí, jsou charakteristické nedostatkem profesionálních policejních sil a zároveň (především v centrech velkých měst) množstvím lidí, kteří se pohybují v okolí místa zmizení a mohou být policii nápomocni. Musí se ovšem o vyhlášení pátrání dozvědět včas.
Když v dubnu 2009 představoval ministr vnitra Ivan Langer tento projekt veřejnosti, sliboval bezprostřední rozeslání SMS veřejnosti v dané lokalitě, kde se dítě ztratilo a okamžité informování médií.
Zatímco informování médií se z větší části podařilo dotáhnout do zdárného konce, rozesílání informací na mobilní telefony do dnešního dne nefunguje.
Předpokládá totiž aktivní přístup veřejnosti, kdy zájemce musí nejprve navštívit webové stránky Policie ČR a proklikat se k databázi pohřešovaných osob. Pokud očekáváte formulář s možností zadání telefonního čísla, pak se mýlíte. Na výběr máte dvě možnosti - zadání e-mailu nebo odběr RSS.
Abyste se o pátrání dozvěděli skutečně včas, doporučuje ministerstvo "nastavit si ve své e-mailové schránce zasílání upozornění na nový e-mail SMSkou". Na přímé SMS tak můžete zapomenout.
K tomu, aby upozornění v praxi fungovalo, musíte splňovat další podmínku: mít aktivní internet v mobilu. Samotný e-mail totiž neobsahuje nic jiného, než informaci o vyhlášení pátrání. Lokalitu a popis dítěte se tak dozvíte až z přiloženého odkazu.
Rozesílání SMS bránilo několikaleté dohadování mobilních operátorů, Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů. Prvním z operátorů, kdo se rozhodl do systému zapojit, byla v roce 2011 společnost T-mobile. Zatím však pouze v teroetické rovině.
SAR SMS
Uplynuly další tři roky a přesně před rokem, v květnu 2014, představil T-mobile službu Search&Rescue SMS (SAR SMS), která umožní složkám integrovaného záchranného systému rozeslat hromadné SMS do konkrétní oblasti. Kromě pátrání po pohřešovaném dítěti, může jít například o doplnění sirén při varování před hrozícím nebezpečí a podobně.
Myšlenka to není nová, krizové SMS už roky fungují v mnoha městech a obcích. Toto řešení je ale průlomové v tom, že nevyžaduje žádnou předchozí registraci a v případě potřeby může oslovit během 3,5 minut až 10 000 uživatelů.
Uplynul rok od představení SAR SMS a zdá se, že šest let po slibu ministra Langera se těchto SMS skutečně dočkáme. Právě minulý týden totiž tuto službu T-mobile předal Hasičskému záchrannému sboru a může začít dvouměsíční testovací provoz v pěti krajích.
Sociální sítě
Stále je co zdokonalovat a je škoda, že policie (narozdíl od HZS) ještě neobjevila sociální sítě. Právě ony částečně nahrazují funkci médií a umožňují rychle oslovit velké množství lidí.
I v průměrném krajském městě, jako jsou Pardubice, může mít příspěvek o pohřešovaném dítěti během pár desítek minut dosah několik tisíc uživatelů (opakovaně vyzkoušeno).
Komunikaci s veřejností pomocí sociálních sítí využívala i policie v Nepálu po nedávném zemětřesení:
